úterý 19. května 2015

Všichni dobří rodáci. I ti božičtí!

Kolem božických rodáků je poslední dobou velmi živo. Dokonce se dohadujeme, kdo je pravý nefalšovaný rodák a kdo je rodákem druhé či třetí kategorie. Prostě je to trošku zavádějící a zbytečná debata. Rodákem se člověk stává svým narozením a sám za to vlastně vůbec nemůže! :-)
Jedno je pravda: čím je člověk starší, tím ho vlastní minulost víc zajímá. A nemusí to být nutně jen vztah k místu, kde žil se svými rodiči či širší rodinou v dětství. Osobně jsem třeba v souvislosti se sestavováním rodokmenu poprvé v životě navštívil místa, odkud pocházeli mí předkové. A můžu vám říct, že je to zvláštní pocit. Pomáhám potomkovi preláta Maxe Mayera v jeho pátrání po členech rodu Mayerů (byli to Moravané), on sám žije na Slovensku. A v posledních dnech pomáháme paní Janě, jejíž maminka byla jedním z dětí, které se v roce 1945 -1950 ocitly ve sběrném táboře německých válečných sirotků v křídlovickém klášteře Maria Hilf. Představte si, že její maminka zůstala v Česku, vdala se a paní Jana tady žije a pátrá po své minulosti ....
A teď zpátky k božickým a křídlovickým rodákům. Každý, kdo se narodil rodičům, kteří měli v daný moment trvalé bydliště v Božicích nebo Českých Křídlovicích, je božickým či křídlovickým rodákem. Je dočista jedno, jestli se člověk narodil ještě doma, což se mohlo stát ještě koncem 50. let, nebo v porodnici. Nikdo přece nejsme rodáky znojemskými, valtickými, brněnskými nebo třebíčskými, pokud jsme se narodili v tamních porodnicích!
U nás se ozvali rodáci z roku 1946 a já jim rozumím, co svým hlasem chtěli připomenout. Osobně jsem si však říkal, že určitě žijí i rodáci z druhé poloviny roku 1945 - a jsem rád, že to bylo v diskuzi připomenuto - stejně jako rodáci z dalších poválečných ročníků, když už bychom třeba chtěli mluvit o seniorech a vzali bychom jako hranici věk 65 let, který v daném roce dosáhnou. To už je přece pěkná řádka rodáků.
Sraz rodáků se v letošním roce nepřipravuje. Není to tak jednoduchá záležitost a vyžadovala by aspoň roční přípravu se vším všudy. Nějaké "hurá akce" v tomto případě nejsou namístě a napáchaly by určitě víc škody než užitku! Jako nejvhodnější příležitost k zorganizování srazu rodáků a vydání reprezentativní publikace o Božicích vidím rok 2025, kdy budou Božice slavit 800 let od první písemné zmínky. Do té doby nám nic nebrání Božice navštěvovat (pokud tady už nebydlíme), nebo si o nich číst (třeba na tomto blogu probozice.blogspot.cz)! Taky si můžeme zasadit strom v Aleji života! Tuto akci vůbec považuji za jednu z nejzdařilejších a nejsmysluplnějších v naší novodobé historii. Podobně jako opravu výklenkových kapliček (jedna z nich zrovna stojí u Aleje života v Zámlýní) nebo kamenných křížů (třeba našeho nejcennějšího, tzv. Bílého kříže u výjezdu na Mackovice). A taky péči o Jiráskův dům osvěty, na nějž byla v rámci sobotní slavnosti k 90 letům Jiráskova domu připevněna rodinou Šebelovou nová deska s textem o lípách - Masarykově, Švehlově a Benešově.

                    (lan)

1 komentář:

  1. Z blogu Božice: Opravdu je to škoda, myslím, že by si to zasloužili všichni, kteří se hned po válce v Božicích narodili, včetně těch, kteří se do Božic po válce přistěhovali. Určitě by to všechny potěšilo. A takové kulaté výročí by se nemělo opomenout. Nebo se čeká až na 800 let? Pak je možné, že z těch prvních poválečných rodáků už se jich opravdu moc nezúčastní.
    - nedožije, nemyslíte? Právě ti nejstarší ročníky a to není bráno v potaz. Samozřejmě příprava není jednoduchá záležitost a tím pádem se vše mělo plánovat dávno dopředu a hlavně nikdo nechtěl po nikom "hurá akci". Vzít si tak příklad z jiných obcí, kde se na to dlouze připravují a hlavně si historie obce i svých občanů neskutečně váží.

    OdpovědětVymazat