V regionálním týdeníku Stráž na Dyji z roku 1947 jsem našel dvě na sebe navazující zprávy, které dokládají jaké zmatky a nepřesnosti kolem útulku panovaly. Možná se sem promítaly i jiné názorové a politické zájmy a postoje. Nevím, tento aspekt jsem zatím nezkoumal. Jednou z posledních zpráv na toto téma je diplomová práce z roku 2008. Všechny tři materiály vám bez jakýchkoliv úprav předkládám v časové posloupnosti a ty z vás, které problematika zajímá, prosím o případné doplnění či jiné reakce.
Klášter sester Boromejek v Českých Křídlovicích se stal útulkem asi 50 dětí ve stáří od 8 do 14 let, které tu zůstaly bez rodičů jako sirotci po válce. Mezi dětmi je i několik sirotků z Lidic, z nichž se mnohé teprve učí mluvit česky. V minulých dnech odešlo 7 dětí z kláštera do českých rodin, které se jich ujaly jako vlastních. Krásný příklad pro následování. Ať všichni tito sirotci najdou svůj druhý domov v českých rodinách.
b.
(Stráž na Dyji, č. 5, 30.1.1947)
O dětech kláštera sester Boromejek
Do kláštera Milosrdných sester řádu sv. Karla Boromejského v Českých Křídlovicích bylo jak známo umístěno ze Sběrného tábora opuštěných německých dětí v Mikulově 130 dětí ve stáří 2 - 14 let, které zde mají býti vychovány se školní docházkou do místní obecné a měšťanské školy.
Nejde zde naprosto o děti z Lidic, jak bylo tiskem publikováno. Jsou zde sice děti, o nichž není téměř nic známo, ani datum narození - ale sotva budou mezi nimi děti lidické.
Správa kláštera počala sice předávati mnohé děti do soukromí na výchovu, ale poněvadž se z toho stal u mnohých pěstounů čilý "obchod" a touha po laciných pracovních silách hrála tu hlavní roli, bylo zasáhnutím důvěrníka Okresní péče o mládež a OMP ve Znojmě za součinnosti ONV ve Znojmě vydávání dětí do rodin zastaveno a nařízeno, že všechny musí zpět do kláštera, ježto se nejdříve musí zjistiti, proč si vzali rodičové dítě na výchovu, jsou-li vůbec schopni děti vychovávat a hlavně - jsou-li bezdětní. A teprve potom se dá jednat o převodu dětí do rodin, kterýchžto případů nebude jistě mnoho. Případem zabývá se také příslušný odbor ZNV v Brně.
-šek
(Stráž na Dyji, č. 6, 6.2.1947)
Velké Křídlovice-Božice
V budově čp. 262 bylo také zřízeno dětské středisko pro děti německé národnosti. Dne 16. prosince 1946 přivezl Červený kříž s veřejnými orgány ze sběrného tábora do tohoto střediska celkem 136 opuštěných dětí německé národnosti ve věku od jednoho do čtrnácti let, o které se neměl kdo starat. Většina z nich mluvila pouze německy – Červený kříž a Švýcarská pomoc poslala prádlo, obuv a hračky, ale příspěvky na děti byly malé, sotva stačily na výživu, proto náklady opět značnou měrou nesly samy sestry. O umístění dětí do rodin byl velký zájem. Dětské středisko bylo 27. července 1950 zrušeno, děti rozvezeny do dětských domovů a budovy zabrány českou charitou pro její sociální činnost.
Jana Slaběňáková
(Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav Působení Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského na území brněnského biskupství od jejího příchodu až do dnešní doby (1862-2008), Magisterská diplomová práce)
Žádné komentáře:
Okomentovat