Pro nás nejbližší a nejznámější jsou Filipovice (dnes část Borotic) a Heřmanov (dnes část Čejkovic).
O historii těchto osad toho moc nevíme a možná by neškodilo, kdyby se nám podařilo ta bílá místa na mapě trošku zaplnit.
Filipovice známe všichni díky Bujakovi. Milošek nebo taky Kojsík nikdy nezapomene zdůraznit, že je z Filipovic. Je to ta část Borotic, která je blíž k Božicím a patří k nim i kaplička, z níž byl v 90. letech 20. století ukraden zvon. Filipovice (krátce v 19. století též Filipov) neboli Philippsdorf byly založeny roku 1785 parcelací panského dvora, který do roku 1784 patřil zrušenému Louckému klášteru. Je to ten dvůr, který na sklonku roku 2016 koupila obec Borotice. Zakládání nových vesnic byl v té době velmi moderní trend, protože noví osadníci odváděli místo roboty stanovené poplatky a ještě získali nějaké motivační výhody do těžkých začátků. Proto jsem si na ně vzpomněl dneska s tím avizovaným velkým mrazem. Třeba ještě neměli svá stavení dostavěná, zateplená a tak. I když způsob tehdejší výstavby, kdy obytné části byly malé (černá kuchyň + světnice a komora) se silnými zdmi stavěnými z troplů neboli nepálených cihel (tzv. kotovice). Tam asi zima nebyla... Pátrat budu po kterém Filipovi byla obec pojmenována. Definitivně byly Filipovice začleněny do Borotic v roce 1964, takže ten Miloš se cítí zcela oprávněně občanem Filipovic!
A podobné pátrání mě čeká v případě Heřmanova neboli Heřmanic neboli obce zvané do roku 1945 též Hermannsdorf. Taky Heřmanov byl nově založen rozpuštěním louckého panského dvora v roce 1788. Je to část dnešních Čejkovic, která z větší části leží od kostela (ten byl ovšem vždy čejkovický) směrem k Božicím (vlevo od silnice ve směru kruhový objezd - Čejkovice - státní silnice). V Čejkovicích drží povědomí o dvou částech své obce třeba pravidelným každoročním hokejovým zápasem Čejkovice - Heřmanov. Od roku 1945 jsou však dějiny Čejkovic a Heřmanova definitivně společné a několik let (1945 -1949) se pro sloučenou obec používal nový název Čajkovice. Poté se však obec vrátila k historickému pojmenování Čejkovice.
O ostatních raabizačních vesnicích v našem širším okolí jen stručně. Jedná o část Oleksovic (ulice při vjezdu do Oleksovic od státní silnice), která se jmenuje Mšice (původně Myšice), německy Mausdorf, založená v roce 1786. Po správci komorních statků a význačné osobnosti tehdejší doby Antonínu Kaschnitzovi von Weiberg jsou pojmenovány hned dvě nově vzniklé osady. Jedna z nich se jmenuje Kašenec (něm. Kaschnitzfeld) a je dnes součástí města Miroslavi (i s deseti usedlostmi na konci, které patří mezi tzv. české kolonie z 20. let 20. století) a druhá Vinohrádky (něm. Weinberg) je součástí obce Branišovice. Symbolem Vinohrádků, založených v roce 1783, je dvůr se zámečkem, v Kašenci, založeném v roce 1785, naopak najdeme kamenný klasicistní kříž, což je zajímavá historická památka. Poslední nově založenou vesnicí z konce 18. století je Trnové Pole (něm. Dornfeld). Obec byla založena v roce 1785, ale trošku východněji a ležela na dnešních polích směrem k Vlasaticím. Po napoleonském tažení roku 1809 postihla obec morová epidemie a přeživší občané si založili obec znovu trošku západněji, tam kde ji známe dnes. Díky tomu má Trnové Pole krásnou širokou ulici, jakou v okolí nemá nikdo.
Tak vidíte, kam mě dovedla dnešní vzpomínka na silný mráz z 5. ledna roku 1789.
(lan)
Žádné komentáře:
Okomentovat